První vlaštovka
SOUSEDSKÉ DIVADLO V NEDVĚDICI VSTOUPILO NA SCÉNU! JE TI TEPLO, DĚVČE?
Nasedám s mým sedmiletým synem do auta a uháníme do Nedvědice. Je neděle 26. ledna 2020 a za chvíli začíná historicky první představení Sousedského divadla. Chceme být u toho. Vstupujeme do krásné obřadní síně historického domu čp. 32, hned naproti obecnímu úřadu. Je plno a pomyslná opona se zvedá. Dva mladí místní herci - manželé Mokří, pět loutek, smrková větev a jeden velký kufr. To stačí, aby se před očima začala odvíjet pohádka o Jeníčkovi a Mařence, ovšem taková, jakou jsme nikdy neviděli. V místnosti je chvíli tma a chvíli světlo, smějí se děti, smějí se dospělí. Jeníček a Mařenka bloudí přímo mezi diváky. Děti fandí, jsou úplně ponořené do děje. Poté, co se ježibaba upeče ve vlastní peci (kufru) a všechno dobře dopadne, najde si herec Jan Mokrý chvíli pro krátký rozhovor. Tady je:
Jak vás, Honzo, napadlo založit sousedské divadlo?
Honza: S manželkou Janou jsme se poznali před 13 lety v divadelní skupině Cyranovy boty. Jana se navíc věnovala divadlu profesionálně. Vystudovala dramatickou výchovu na JAMU a dnes ji učí na ZUŠ v Novém Městě na Moravě. Po pravdě řečeno, loutkové divadlo jsme nikdy nedělali. Ale vždycky nás fascinovalo. Rok co rok jezdíme na loutkový festival do Chrudimi.
Kdy se fascinace loutkami proměnila v rozhodnutí založit vlastní loutkovou scénu?
Honza: Před třemi lety v Jičíně. V tamním muzeu mají místnost s historickými loutkami a scénáři. Člověk se nemusí na loutky jenom dívat, může s nimi na malém pódiu hrát, třeba celý den. Tehdy jsme tomu definitivně propadli. Najednou nám bylo líto, že nemáme více příležitostí chodit s našimi dětmi na loutkové pohádky. Myšlenka pak chvíli odpočívala, až se do toho Jana před rokem pořádně opřela. Požádala Nadaci VIA o grant ve výši 100.000,- Kč na pořízení loutek a dalšího vybavení. Dostali jsme však pouze 20.000,- Kč. Nakonec se ukázalo, že to bylo dobře.
Nedostatek peněz Vás donutil improvizovat?
Honza: Zkontaktovali jsme zkušeného brněnského loutkáře pana Maloně. Navrhl nám, ať loutky pod jeho vedením vyrobíme sami. A to se také stalo. Pět otců během pěti setkání vyrobilo loutky z lipového dřeva. Jana spolu se Simonou Vinšovou ušila kostýmy. A mohlo se hrát.
Proč říkáte divadlu sousedské?
Honza: Rádi bychom, aby se do hraní zapojily rodiny z okolí, sousedé. Myšlenka je taková, že každý měsíc bude jedno představení. Sousedské, amatérské inscenace budeme pro inspiraci prokládat představeními profesionálů. Nyní máme zajištěn program až do června. Budeme však moc rádi, pokud se přihlásí další rodiny, které by chtěly něco sehrát. Nemusí se obávat, že nemají s hraním zkušenosti. Je to amatérské divadlo, čistě pro radost. Loutky s kufrem zapůjčíme a obřadní síň bude k dispozici, za což obci Nedvědici velmi děkujeme.
Kde se dozvíme o dalších představeních?
Honza: Zájemci se můžou přihlásit do facebookové skupiny Sousedské divadlo. Máme také webové stránky www.sousedskedivadlo.webnode.cz. Kdo by chtěl hrát, prosím, ať nám napíše na movokreo@seznam.cz. Další představení nám na březen, duben a červen připraví rodiny Škyříkova, Mackova a Klaškova. Z profesionálů přijede v květnu Víťa Marčík mladší s představením Malý princ.
Díky za rozhovor, budeme se těšit! Honzu Mokrého vyzpovídal Radek Motzke
